7. dubna 2008
O starých pamětihodnostech, americkém developerovi a lecčems jiném
Když jsem se doslova před pár hodinami procházel jarně rozkvetlým městečkem Weissenkirchen v rakouském Wachau a obdivoval se neskutečným výhledům na bujaře proudící Dunaj, svažité vinice zalité sluncem, strmé skály a temné lesy, starodávné viničné statky, tvrze a kostely, náhle mi na mysli vytanulo moudré naučení jednoho amerického developera.
Ten mi totiž, když jsem mu před léty pomáhal po Praze vytipovávat místa na lukrativní obchody, kladl na srdce: „Existují tři zásadní podmínky, které musí splňovat vhodný prostor pro obchod. Zaprvé: location. Zadruhé: location. A za třetí: location.
Stál jsem totiž - vracím se vyprávěním opět do Weissenkirchenu - na baště podivuhodného kostela, jehož počátky spadají do roku 1000 (ale návrší bylo pochopitelně opakovaně osídlováno už od doby kamenné) a který byl od té doby mnohokrát dostavován a přestavován, ba v době tureckých válek dokonce obrněn mohutnými, doposud stojícími, zdmi a shlížel na tu krásu pode mnou a kolem mne.
A najednou jsem si uvědomil, že vlastně všechny ty starobylé pamětihodnosti, všechna ta hradiska, všechny ty hrady, tvrze, kostely, zámky a viničné statky, stojí na místech s obzvláštním kouzlem. A pochopitelně to platí nejen pro Rakousko a Wachau, ale stejně tak pro pražské Hradčany, Svatý Kopeček u Olomouce nebo prastaré hradisko neznámého původu Obersko za Mohelnicí, abych jmenoval co nejrůznorodější příklady.
Já vím, z tlustých knih se lehce dozvíme, že lidé si od nepaměti museli vybírat místa, kde byli co nejvíce chráněni, odkud měli co nejlepší rozhled, kde nebylo příliš daleko k vodě, odkud si mohli co nejsnadněji předávat ohňovou či kouřovou „korespondenci“ - a jistě těch podmínek bylo ještě mnohem víc. A jistě ty knihy mají pravdu. Ale osobně jsem přesvědčen, že zdaleka ne celou.
Dovedu si totiž velmi dobře představit, že tehdy ti rozhodující lidé slezli takových vhodných ostrohů, kopců, návrší a jiných strmých míst povícero. A pak na jednom z nich je při rozhlédnutí se něco popadlo za srdce (úplně stejně jako dnes nás ), zabodli tu meč či hůl do země a řekli bez sebenepatrnější chviličky zaváhání: „Tak tady!“ Neboť je „dostalo“ nějaké to kouzlo místa, fascinující výhled, nádherně klenutý tvar skály, připomínající jim křivky jejich milé a nebo hebká tráva na vršíčku a jarní vítr ve vlasech, čert ví…
Prostě: poloha, poloha, poloha! (Ovšem zaznamenejte, že anglické slovo „location“ znamená též „nalezení“, „vypátrání“, „objevení“.)
Je těch míst kolem nás spousta a spousta, kupodivu i doposud neobjevených, jen je umět vypátrávat, objevovat, nalézat.….což ovšem zdaleka není jen o dobrém zraku, silných lýtkách a zdravých plicích, ale o jakémsi tom zvláštním ústrojí někde v srdci…..
Úspěšné jarní pátrání, objevování a nalézání Vám přeju,
Váš Miroslav Macek
Miroslav Macek
67 skvělých vypínačů, s přihlédnutím k Alzheimerově chorobě
Vážení a milí, dávno tomu, dávno, co jsem nenapsal na tyto stránky ani řádku...Nicméně jsem celou tu dobu žil velmi naplno a též "do šuplíku" přibylo něco prózy i poezie (snad budu mít odvahu či drzost něco z toho někdy publikovat)... Ale jedna nedávná impresse je nakonec přece jen tady....
Miroslav Macek
O ostružinách, ale hlavně o principu "Přes překážky ke hvězdám".
Dnes byl neuvěřitelně slunečný a teplý podvečer a tak mne náhle napadlo, že na hustém ostružiní, které jsem před pár týdny obcházel při sbírání hub, by už mohly být pořádně dozrálé, černočerné, sladkou šťávou napnuté, lesknoucí se, voňavé plody.
Miroslav Macek
O radostech a slastech domácí archeologie
Nevím jak u Vás, ale v naší rodině měla vždy její hlava vyhrazenu jednu zásuvku, ve které mohla schraňovat veškeré své nezbytnosti, ve které nemusela udržovat pořádek a nedostala za to vyhubováno a do níž nikoho jiného ani nenapadlo lézt.
Miroslav Macek
O tlačence s cibulí , octem a pepřem, panu Vereckém a solidnosti
V sobotní příloze MFDnes se objevil článek Ladislava Vereckého s názvem „Něco o českém kulinárním snobismu“. Pominu-li jeho úsměvně snobskou větu „Jedl jsem v nejlepších restauracích Londýna, New Yorku a Las Vegas“ nebo další, neuvěřitelnou sentenci „Trumfovými esy moderního kulinárního snoba jsou panenský olivový olej a balsamikový ocet od Modeny“(!!), zaujala mne pochopitelně hlavně zmínka o mé osobě.
Miroslav Macek
O čirůvce májovce, víle Malvíně a hlavně o jaru
A tak se mi zásluhou jarního počasí posledních dnů objevil v trávě na zahradě čarodějný kruh. Já vím, racionální vysvětlení je nasnadě: jde o typické podhoubí čirůvky májovky, které poskytuje trávě více živin a ta je pak nad ním tmavší a bujnější. Ale uznejte, že toto vysvětlení příliš čarodějně a romanticky nezní. Zavřu tedy tuto zkušenost a informaci do patřičných buněk šedé kůry mozkové na pořádnou petlici a potěším se jinou, značně přívětivější možností....
Miroslav Macek
O mé největší lásce a také trošku o něčem jiném
Dnešní svátek svatého Valentýna, svátek zamilovaných, je sice cizáckým importem, navíc poznamenaným docela nechutnou rudosrdcatou reklamou v míře více než malé, přesto mi dává docela dobrou záminku přiznat se k mé veliké, převeliké, největší lásce. Navíc jsem s ní před pár dny strávil ty nejkrásnější chvíle, takže mám všechny její tvary, vůně a další počitky ještě v dobré paměti.
Miroslav Macek
O životě jako stavu mysli
Kdysi dávno, coby obvodní zubní lékař, jsem měl pacientku, která byla zásluhou bydliště taktéž pacientkou mé tehdejší ženy, všeobecné lékařky. Neznal jsem a neznám příliš podrobně její životní osudy, byla však tehdy více než šedesátiletá a spokojeně si žila v malém bytě se svým manželem. Jako pacientka nebyla ničím mimořádná a nápadná, ani vzhledem, ani chováním, ba ani svými chorobami ne, takže splývala s plejádou pacientů ostatních, a to až do doby, kdy náhle zemřel její muž.
Miroslav Macek
Alternativní nepolitický novoroční projev prezidenta republiky
Kdysi dávno, v sedmdesátých a počátkem osmdesátých let, bývalo v naší místní sauně dobrým povyražením hrát hru "co bychom dělali, kdybychom vládli" a troufám si tvrdit, že spousta - tehdy vesměs protistranických, protivládních a protistátních - nápadů a návrhů by byla ku prospěchu věci i dnes. Obávám se ovšem, že při jejich racionalitě a bezohlednosti ke korytům by byly dnes stejně obtížně prosaditelné jako tehdy.Při sledování novoročního projevu prezidenta republiky jsem si na tu starou zábavu vzpomněl a protože člověk má i bez novoročních přesvědčení cvičit nejen tělo, ale i ducha, pustil jsem se do psaní alternativního novoročního projevu, jaký bych asi přednesl s potěšením já. Tady je:
Miroslav Macek
O vzducholodi, vánočních dárcích a ještě něčem jiném
Kdysi dávno, ještě za mých studijních let v Olomouci, jeden můj kamarád z výtvarky přišel na báječný nápad: přinesl si před slavnou radnici s tím příšerným Svolinského orlojem ( který ovšem v toku času začíná být docela "mile blbý" ), malířský stojan s plátnem a jal se malovat kus náměstí s oblohou, na kterou ovšem vyvedl v zářivých barvách letící vzducholoď. I zastavovali se kolemjdoucí, pochopitelně každý vzhlédl na oblohu a pak se dle letory úpřímně rozchechtal, lehce usmál, mlčky odešel a nebo zanadával...
Miroslav Macek
O hřbitovech, knihovničkách, knihovnách a úplně něčem jiném
Zavítáte-li do cizího městečka či města a chcete se o něm rychle něco dozvědět, rozhodně nehledejte informační středisko, ale zajděte si na místní hřbitov. Staré hrobky a jejich nápisy Vám promptně prozradí bývalou úroveň města, kdo patřil k městskému patriciátu, čím město vynikalo a další a novější náhrobky pak to, jakými proměnami město a jeho obyvatelé v toku času prošli. Zavítáte-li do cizího bytu a chcete se co nejrychleji něco dozvědět o jeho obyvatelích, nakoukněte na knížky v jejich domácnosti.
Miroslav Macek
O zpívání při práci, pobrukování a radosti ze života vůbec
Uvědomil jsem si to nedávno, když jsem vyhledával staré rodinné fotografie, o jejichž zkopírování mne požádala moje sestra. Na jedné z nich byl můj otec kamenosochař s velkým pemrlíkem v ruce u jakéhosi velikého bloku kamene a i z té staré, nekvalitní momentky bylo zřejmé, že si zpívá. No, není divu: zpíval si při práci skoro pořád. A mne najednou napadlo, že už je to zatraceně dlouho, neuvěřitelně dlouho, co jsem naposledy slyšel někoho si při práci zpívat.
Miroslav Macek
O vanilkových rohlíčcích, nudlové polévce a hlavně o lásce
Zřejmě za to může silná vrstva mraků a krátící se den, tedy časná tma. Jinak si totiž na Vánoce nevzpomenu jak je rok dlouhý, do vánočně vyzdobených obchodů jsem doposud nezabrousil a vlastně tyto svátky ani příliš nemám v lásce, neboť přeznačkováním vystrnadily mně mentálně mnohem bližší zimní slunovrat. Ale dnes jsem si na Vánoce vzpomenul - a hned mi v nose zavibrovala neuvěřitelně horká, omamná, všeobjímající vůně teplých ořechových rohlíčků, mísící se se sladkou a dráždivou vůní cukru s vanilkou.
Miroslav Macek
O prvním sněhu, výchově dětí a tradičně též o lecčems jiném
A tak včera to vypuklo: v půli dopoledne se roztrhla nad krajinou mého srdce velikánská duchna a čtyři poctivé hodiny se z šedivé oblohy sypaly velikánské, naducané, mokré vločky, nádherně ulpívající na stromech a keřích. Pak už jen sem tam přiletěla sprška drobnějších hvězdiček...
Miroslav Macek
O svátku Všech svatých, starých Keltech a hlavně o něčem jiném
A tak tu máme dnes svátek Všech svatých, neboli Dušičky, původně svátek keltský ( ne-li předkeltský), který dávní křesťané, tak jako mnoho dalších svátků a míst, prostě jen "přeznačkovali", jak bych co nejpřesněji jednoslovně popsal metodu, tak důvěrně známou kocourům a psíkům. Ten keltský svátek, Samain, zahajoval "temnou" část roku a důvod jeho existence vysvětluje spousta materiálních i duchovních teorií.
Miroslav Macek
O blížících se narozeninách, zdi nářků a Hugo Salusovi
Způsobila to zřejmě kombinace podzimní nálady, mých blížících se narozenin a návštěvy sestry, s níž jsme zavzpomínali na časy minulé: najednou, v náhlém okamžiku, jsem si uvědomil jak zběsile letí čas. Jak jinak také, při mém zběsilém způsobu života, ale přece jen... A také jsem si v té rozjímavé náladě připomněl osobní zeď nářků, dlouhou vysokou kamennou podezdívku plotu, kolem níž, nebo lépe řečeno pod níž, jsem coby žáček školou povinný chodíval do školy a čekalo - li mne ten den zkoušení či nějaká písemka nebo kompozice, vždy jsem si ráno říkal, jak mnohem šťastnější se budu kolem ní odpoledne vracet domů, neboť budu mít všeliké nepříjemnosti už za sebou.
Miroslav Macek
O maskulinech genderově neutrálních, feministkách a Pavlu Eisnerovi
Pronesete-li po příchodu domů zdánlivě nevinnou větu "Dneska dopoledne dorazili na náměstí cirkusáci", můžete si to u leckterých feministek, dbajících na "genderovou čistotu", pěkně zavařit, byť byste tím stokrát mysleli, že pochopitelně dorazili jak cirkusáci, tak cirkusačky a cirkusátka. Čeština holt má podstatná jména (na rozdíl, kupříkladu, od angličtiny) různého rodu a spousta podstatných jmen rodu mužského je pak genderově neutrální (může tedy vyjadřovat osoby obou pohlaví), což ovšem podstatná jména rodu ženského obvykle nemohou.
Miroslav Macek
O řemeslnících - výměnkářích, panu G. B. Shawovi a jiných věcech
Před drahnými a drahnými léty, kdy jsem ještě postával (a pak moderněji posedával) u zubařského křesla, docházel do mé ordinace dle potřeby opravář, který vždy v krátkém čase odhalil příčinu poruchy, vyměnil pojistku, těsnění, hadičku či nějaký ten vnitřní čudl a záhy jsem se opět mohl věnovat svým pacientům. Pak povýšil a jezdil jen na pravidelné revize, kdežto k akutním haváriím započal jezdit jeho mladší kolega, tehdy nový, neokoukaný, neotřelý typ: opravář - výměnkář. Na půl ucha vyslechl, co nefunguje, pak hbitě odstřihl či odšrouboval nějakou tu součástku či tištěný spoj a vyměnil za zbrusu nové. Vyzkoušel - a většinou pokračoval v dalším odstřihávání a odšroubovávání. Dříve nebo později ( to častěji) na závadu té či oné součástky touto eliminační metodou přišel, nechal si podepsat výkaz a hrdě odkráčel.
Miroslav Macek
O vstupování do obrazů a o tom, co tam lze nalézti
Když jsem byl malý kluk, často jsem vídával otce, kterak nehnutě stojí dlouhou chvíli před některým z obrazů, mlčky, jakoby duchem nepřítomen, jen s jakýmsi zvláštním, nenápadným, nezemským úsměvem ve tváři. Nikdy jsem nenašel odvahu zeptat se ho, proč tak činí, ale jednou, už v mé dospělosti, mi to řekl sám: když má nějaké chmury či přemíru práce, "vstoupí" do svého oblíbeného obrazu, prochází se v něm, odpočívá a nabíjí se energií, aby se po čase osvěžen vrátil zpátky do reality.
Miroslav Macek
Čtvero nepolitických důvodů pro znovuzvolení V. K. prezidentem
Následující text jsem kdysi napsal pro MFDnes a nepamatuji se, zda byl publikován - spíše však ano. Jsem ovšem přesvědčen, že je opět velmi příhodná doba jej publikovat znovu: taškařice kolem prezidentských kandidátů k tomu přímo vybízejí.
Miroslav Macek
Inspirativní pozdrav z Jochingu
Už Vás vidím, jak váháte, přemýšlíte, krabatíte čelo a říkáte si: „Joching, Joching, kde to, ksakru, vlastně je?" Pranic se Vám nedivím, neboť jde o vísku malou, maličkou, dokonce ani samostatnou obcí není, ba i přifařena je k nejbližší sousední, nepříliš větší vísce Weissenkirchen. Přesto jsem přesvědčen, že existuje spousta důvodů, proč byste mne měli následovat a někdy sem na pár dnů zavítat.
| předchozí | 1 2 3 | další |
