Miroslav Macek
Inspirativní pozdrav z Jochingu
Už Vás vidím, jak váháte, přemýšlíte, krabatíte čelo a říkáte si: „Joching, Joching, kde to, ksakru, vlastně je?" Pranic se Vám nedivím, neboť jde o vísku malou, maličkou, dokonce ani samostatnou obcí není, ba i přifařena je k nejbližší sousední, nepříliš větší vísce Weissenkirchen. Přesto jsem přesvědčen, že existuje spousta důvodů, proč byste mne měli následovat a někdy sem na pár dnů zavítat.
Miroslav Macek
O krásách podzimu, bramborových placičkách a celoroční radosti
Možná se úplně mýlím, ale skoro bych se vsadil, že se Vám nynější chladné, deštivé a větrné počasí pranic nezamlouvá, a to zvláště, že přišlo tak rychle a nekompromisně. Dovoluji si Vám ovšem nabídnout poněkud přívětivější a pozitivnější pohled na věc. První rozkoší nadcházejícího podzimu pro Vás může být barevná změna: javory (zvláště ty japonské), škumpy a buky, ale také některé kultivary borovic, zrovna tak jako podzimní květiny, se jistě pustí do přípravy toho nejkrásnějšího barevného ohňostroje a stačí mít jen oči otevřené a sem tam jim "vyjít naproti", aby Vám dokonale rozzářily, probarvily a rozradostnily duši.
Miroslav Macek
O jménech, včetně jmen "bojových", spolu s Inspiromatem
Uplynul sice doslova jen pár měsíců ode dne, kdy jsem začal psát na tyto stránky, přesto se však našla taková spousta diskutujících, že z jejich podpisů, tedy ze jmen, přezdívek a válečných přízvisek lze už ledacos vyčíst. A nejen to, tato určitě se postupně doplňující sbírka mne inspirovala k sestavení jakési příručky pro začínající bloggery, jakéhosi Inspiromatu, v němž si mohou vybrat bez dlouhého přemýšlení a tápání přezdívku či válečné jméno dle svého gusta.
Miroslav Macek
O téměř zapomenutém Théophilu Gautierovi
Před pár dny ( přesně 30. srpna ) uběhlo už 196 let od narození francouzského malíře, básníka, prozaika a esejisty Théophila Gautiera. Jeho dílo je už, k velké škodě, zapomenuto, jen jeho román "Kapitán Fracasse" žije ještě v povědomí, a to převážně zásluhou filmové verze s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Další jeho romány "Slečna de Maupin", "Román mumie" či "Noc Kleopatřina", zrovna tak jako jeho básně, vyšly naposledy v češtině počátkem dvacátého století.
Miroslav Macek
O jednom mítinku Václava Klause, přicmrdovačích a lecčems jiném
Vzpomínám si na jeden z prvních předvolebních mítinků Václava Klause, a to v Gräfenbergu, tedy v Lázních Jeseník. Sál byl plný, probíhala živá až bouřlivá výměna otázek a odpovědí a tu se přihlásil jeden postarší lázeňský host a jal se (s pomocí štůsku papírů) kázat svoje komunistické názory. Když byl Václavem Klausem po chvíli přerušen a požádán, ať položí otázku či krátce řekne svůj argument k věci, rozkřičel se hlassitě o potlačování demokracie a svém právu na stejné vystoupení, jaké měl Václav Klaus. Pročež mu posledně jmenovaný odpověděl přibližně toto: Vážený pane, tento předvolební mítink zorganizovalo OF a dává Vám možnost se jej dobrovolně zúčastnit a případně položit otázku či krátce věcně argumentovat k řečenému. Chcete-li ovšem hlásat svoje názory a mít na to stejný prostor jako já, zorganizujte si se svými stoupenci vlastní mítink a pokud Vám na něj někdo přijde, hlásejte si tam svoje názory, jak dlouho budete chtít a jak dlouho vás bude někdo ochoten poslouchat. Lidé se pak v konkurenci našich názorů sami rozhodnou, komu dají za pravdu či koho si zvolí. To je demokratické, ne přiživovat se na jiných.
Miroslav Macek
O starém rytířském příběhu, obchodu se strachem a jiných věcech
Kdysi dávno jsem slyšel starý španělský rytířský příběh, který zněl: Potulný rytíř narazil při svých toulkách na Smrt, která se zaklínila v hluboké strži. Rytíř se jí zeptal, jak se tam ocitla a Smrt mu řekla, že spěchala do Madridu zahubit sto tisíc lidí morem a že ve spěchu přehlédla tu hlubokou strž a spadla do ní. Dobrá, pravil rytíř, vysvobodím tě, ale musíš mi za to něco slíbit: zahubíš namísto sto tisíce lidí jen polovinu. Smrt to ráda slíbila a rytíř jí tedy pomohl ze strže ven. Po čase se však dozvěděl, že v Madridu zemřelo na mor sto tisíc lidí. I vyhledal Smrt a vyčetl jí její věrolomnost. Ale já dodržela svůj slib, pravila Smrt, a opravdu jsem zahubila jen polovinu těch lidí. Ta druhá půlka zemřela strachem....
Miroslav Macek
O nádherné sobotě, hříbcích, vzpomínce na otce a dalších věcech
Nechval dne před večerem, nabádá staré české přísloví a tak jsem poctivě čekal do dneška, než jsem se pustil do vzdání holdu včerejšímu nádhernému dni. V sobotu se totiž po nočním dešti vyjasnilo, nad lesy slibně stoupala pára a člověk přímo cítil, jak se nedočkavé houby rychle prodírají mechem a jehličím do provoněného nadzemí, aby rychle dohnaly, co v minulých dnech zásluhou sucha zmeškaly.
Miroslav Macek
O zvláštním zacházení s knihami a již tradičně také o mnohém jiném
Námět k následujícímu rozjímání se mi připomněl útržkovitě zaslechnutou větou z jakéhosi pořadu rozhlasu: jistý antikvář se zmiňoval o jednom svém zákazníkovi, starém pánovi, který při prohlížení a výběru knih v jeho krámě některé staré knihy láskyplně očichával. Což ve mně vybudilo spoustu a spoustu asociací. Jednak jsem už snad více než třicetpět let členem Spolku českých bibliofilů, ovšem krásné tisky, umělecké vazby a zajímavé knihy vůbec, vyhledávám a shromažďuji už mnohem, mnohem delší dobu, takže toho starého pána zcela chápu. Také mne by totiž nikdy nenapadlo činiti jinak: narazím-li na knihu, ze které přímo vyzařuje, že byla od počátku do konce vytvářena s láskou, nejenom k ní čichám.
Miroslav Macek
Vzpomínka na básníka Roberta Burnse a jeho radost ze života
Před pár dny, 21. července, uplynulo už 211 let od úmrtí anglického ( pardon: skotského, ten by mi dal! ) básníka Roberta Burnse. Přiznávám bez mučení, že je to můj velký oblíbenec: jednak jsem jej začal překládat v době, kdy mi bylo těžko, přetěžko, neboť jsem byl po operaci subdurálního krvácení a s mojí pamětí to nevypadalo zrovna ukázkově, a Burns mi velmi rychle a účinně pomohl paměť rozhýbat, jednak přímo miluju jeho rafinovanou prostotu verše, a to vůbec nemluvím o jeho nakažlivé a všeprostupující radosti ze života! Vždyť vezměte třeba takovouto „střelnou“ modlitbičku po jídle: Jen Tobě, pane, patří dík, chléb vezdejší, že ruka Tvá nám nechá, nic nechceme v ten okamžik.... jen Vilda Hinlop se šnapsem ať spěchá!
Miroslav Macek
O novém receptu na letní desert a básni Jiřího Koláře
Včera večer se kupodivu ještě za pomoci plédu dalo sedět na zahradě. Původně jsem plánoval po salátu z rokety a čerstvých domácích bramborových nocích s praženou šalvějí servírovat jako moučník jen pár broskví na misce, ale nakonec vše bylo jinak. Broskve jsem dostal od přátel a nešlo o žádné velké kalifornské broskve, ba ani broskve z jihu Moravy, ale broskve místní, severomoravské, malé, sice krásně žlutomasé a sladké, ovšem se slupkou tuhou, na sluneční straně temně červenofialovou a sem tam s flíčkem. Navíc byly utrženy ve stadiu zavařovacím, tedy poněkud tvrdším.
Miroslav Macek
O hledání Radka Slováčka a tradičně též o spoustě jiných věcí
Následující text má jednoduchou „zapalovací jiskru“: reakci jednoho ze čtenářů na moje povídání o posezení s přáteli a o hostitelích a hostech obecněji. Ten čtenář, Radek Slováček se podepsal, mi totiž napsal následující, s obsahem mého rozjímání zcela nesouvisející slova (cituji doslova): zvidavi se hodne zdoviNe zezadu,ale zepředu,jak tě trefil Dr.Rath,tak zmizels kdesi pod stolem,kdo tě zvedal ty debile a cos tam našels hnupe.Odpověz potrefený macku.
Miroslav Macek
O hostech, hostitelích a jako vždy také trošku o něčem jiném
Včera se sice na večer zatáhlo a začalo krápat, takže se posezení s přáteli nemohlo konat na zahradě, ale navzdory této drobné vadě na kráse to byly chvíle příjemné, nejpříjemnější. A to zdaleka nejen zásluhou dobrého jídla (zlatým hřebem večera byly na závěr podávané pečené banánky s domácí vanilkovou zmrzlinou a malinovým přelivem) a dobrého, předobrého pití. Vždyť už slavný francouzský vědec, kuchař a propagátor dobré kuchyně Edouarde de Pomiane říkával: „Připravit večeři pro přátele, to znamená položit na pánev veškerou svoji lásku, příchylnost, dobrou vůli, své úspory, veselost a radost a pak čekat, až se to všechno po třech hodinách vaření pod pokličkou rozvoní parami štěstí....“
Miroslav Macek
O jednom pastýřském listu, hlavně však o řešení problémů „po srsti“
Připomněl jsem si to vlastně při mediální kanonádě ohledně účinnosti, tedy spíše totální neúčinnosti zákona o provozu na pozemních komunikacích, stručněji řečeno o bodovém systému. I sáhl jsem do knihovny a vytáhl svázané cirkuláře biskupství litoměřického z přelomu osmnáctého a devatenáctého století a nalistoval jeden český pastýřský list, který 4. prosince 1807, v době šířící se módy „obžerného štědrého dne“, zaslal litoměřický biskup Václav Leopold, rytíř Chlumčanský z Chlumčan a Přestavlk, prostřednictvím čtení z kazatelen, svým nehodným ovečkám.
Miroslav Macek
O protichůdných reakcích, ústřicích a také Bélovi Bartókovi
Bez mučení přiznávám, že bezprostředním impulsem k napsání této úvahy byly první dvě reakce na můj čerstvě minulý text, ale rovněž bez mučení přiznávám, že je to téma, které mi krouží hlavou už drahně let, jen ta poslední kapka, poslední impuls, chyběl. První reakce na můj text „O vychutnávání vína a taktéž o vychutnávání českého jazyku“ totiž zněla: Pan Macek mě opět nezklamal, naprosto nezajímavý článek. A druhá: Opět mě pan Macek nezklamal, velice poetický článek, jako vždy jsem okouzlen a potěšen.
Miroslav Macek
O vychutnávání vína a taktéž o vychutnávání českého jazyka
O vínu se zmiňuji ve svých textech často a rád, i když zdaleka ne tak často, jak rád víno popíjím, ale většinou je to opravdu jen zmínka. A tak Vám dnes nabízím přece jen trošku delší povídání o kráse jazyka při popisu vína.
Miroslav Macek
O vynikajících fazolkách a také o flirtování u stolu
Jedna moje dobrá známá mi v pátek přinesla darem vaničku čerstvě natrhaných tenkých, dlouhých, krásných žlutých fazolí a pochopitelně jsem neodolal a promptně je použil k přípravě jednoho lehounkého chodu k taktéž lehounké letní víkendové večeři pod širým nebem. A protože by bylo hříchem radovat se z takové lahodnosti sám, přizval jsem k posezení jednu půvabnou mladou dámu, takže námět mého dnešního rozjímání, ba přímo snůšky rad, je nasnadě.
Miroslav Macek
O humbuku, vražedném horku, smrti, ale hlavně o věcech příjemných
Začínám nabývat dojmu, že by u nás mohlo existovat jen jedny jediné noviny, a to deník s názvem "HUMBUK!" Neboť zprávu, která by v sobě neměla pořádnou porci velkohubosti, senzačnosti a katastrofičnosti, aby jeden špendlíčkem vyhrabával! Zvláště to vyniká v posledních horkých dnech: Řítí se na nás katastrofa! Horko bude lámat rekordy! Česku chybí voda!Ozonová díra nad Českem! Nevycházejte z domu! A tak jednou z mála rozumných zpráv byla reakce pana Vladimíra Řehounka, zemědělce z Pardubicka, zcela ovšem zapadlá v senzačních trhácích o "vražedném horku" : Může mě vzít čert, když lékaři radí, že nemáme vycházet ven. Sklízíme slámu a nemůžeme čekat, až zaprší!Naštěstí také patřím k těm, které různá ta děsivá varování pranic nevyvádějí z míry. Prostě, doktoři, ani nikdo jiný, mě nezastraší!
Miroslav Macek
O okurkovém sandwichi, dr. Johnsonovi a lecčems jiném
Vážení a milí, vězte, že i za těchto horkých dnů, ba právě během nich, se dá lehce vykouzlit přívětivé odpolední posezení u čaje, které Vás určitě báječně osvěží jak na těle, tak na duchu. Ale vezmu to pěkně od počátku: byl to slavný a slovutný anglický slovníkář dr.Samuel Johnson (to je ten, co odpověděl jedné dámě, když mu vyjadřovala díky za to, že do svého slovníku nepojal vulgární výrazy, větou: Těší mne, madame, že jste je tam hledala!), tak ten sice tvrdí o okurce, že nejlepším receptem je tence ji nakrájet, opepřit, zalít octovou zálivkou a pak vyhodit, okurkový sandwich však vzal na milost.
Miroslav Macek
O užitečnosti prášivek a věcech příbuzných
Když jsem včera ráno kráčel loukou mého mládí se spoustou kvítí a kobylek ke kraji mého nejmilejšího lesa, kde je malé maliniště (voňavá marmeláda je už ve skleničkách), nedaly se přehlédnout čtyři krásné, velké, ale stále ještě čerstvé a tuhé prášivky. I zaradoval jsem se mohutně, neboť je mám rád nejen na pohled a po dozrání jako šňupací prášek ulevující při rýmě, ale hlavně jako houbu skvostné vůně a chuti v kuchyni. Doma jsem je dal do velké lednice a v toku povinností na ně zapomněl.
Miroslav Macek
Řítí se pohroma! A nebo taky ne….
Zdá se, že se nezadržitelně blíží konec veškerých časopisů, novin a dalších tiskovin. Ovšem také všech politických stran, straniček a hnutí. O cestovních kancelářích ani nemluvě. A co ještě horšího: vypadá to i na definitivní zákaz nošení různých těch módních udělátek typu wonder bra nebo push – up! Jak to a co to má, proboha, vše společného? No, to je totiž tak. Ministerstvo obchodu a průmyslu chystá drobnou noveličku zákona o ochraně spotřebitelů, ve které ovšem tiká časovaná bomba: zákaz nekalých praktik v reklamě, hlavně pak klamavé reklamy.
| předchozí | 1 2 3 | další |
